Martin Jakl zkušený hráč jabloneckého A - týmu házenkářů, který dlouho působil ve vyšších soutěžích v Jičíně. Prozradil, jaká byla jeho premiéra v extralize nebo jak se mladíci v Jablonci adaptují mezi zkušenější.
Na hřišti se neztratí, přes dva metry vysoký Táda Kubík patří mezi nejmladší hráče v A-týmu. S kým se mu hraje nejlépe, a jak vzpomíná na dorostenecké sezony.
Jak a kde jsi začal s házenou?
Házené jsem se začal věnovat v 9 letech. Na první trénink mě dovedl můj děda do Jabloneckých Pasek na venkovní hřiště. Od té doby se házené věnuji naplno.
Ve starším dorostu si byl členem týmu, kdy se nejprve povedlo v Jablonci uhrát třetí místo a poté v Liberci druhé místo v lize. Jak vzpomínáš na tyto dvě sezony?
Na sezónu, kdy se nám v Jablonci jako starším dorostencům, podařilo uhrát třetí místo v lize vzpomínám nejraději. V tomto roce jsme s klukama házenou opravdu žili a věřili jsme, že dosáhneme na vyšší pozice v tabulce. Většina našich zápasů byla vyrovnaných, někteří soupeři nás potrápili více a někteří méně, nestačili jsme pouze na Strakonice a Louny, kteří byli o chlup lepší. Důležité je podotknout, že prakticky celou sezónu jsme hráli pouze s jedním hráčem na střídačce, tudíž nebyla možnost tolik střídat hráče v poli a někteří museli vydržet hrát celý zápas. Následující sezónu jsem společně s Petrem Hassou, Honzou Svobodou a Alexem Najmanem, dostal šanci hrát za tým Liberce. V této sezóně nás trénoval bývalý hráč HBC Jíčín, Martin Lepieš, který nám předal cenné zkušenosti a ukázal trochu jiný styl házené, než na který jsme byli zvyklí v Jablonci.
Jaké jsou tvé přednosti na hřišti?
Jednoznačně moje výška a chladná hlava.
Jaká byla adaptace do chlapské házené a přesun do A-tymu?
Už jako starší dorostenec jsem jako jeden z prvních dostal šanci zahrát si za A-tým společně s Vaškem Novákem. Získal jsem hodně zkušeností, které jsem mohl následně využít v lize dorostenců. Díky tomu, že náš klub měl i B-tým mužů, který byl tvořen všemi kluky z dorostu a několika muži, kteří už nehráli za A-tým. Všichni dostali šanci si zahrát proti starším a zkušenějším protihráčům, a tak trochu poznat tvrdší házenou. Dnes už pravidelně nastupuji za A-tým a jsem vděčný za každý strávený čas na hřišti.
S kým se ti na hřišti hraje nejlépe?
Nemohu říct, s kým se mi hraje na hřišti nejlépe, jsme jeden tým a každý svými schopnosti přispívá ke kvalitním výkonům. Rád hraji na levé spojce, když je vedle mě na střední spojce David Kudrhalt. Takto jsme spolu hráli i v dorosteneckých kategoriích a máme mezi sebou dobrou chemii na hřišti.
Jak by si zhodnotil probíhající část sezony a jaké jsou cíle do jarní časti?
Začátek sezóny byl pro mě těžký, utrpěl jsem zranění, díky němuž jsem byl na tři zápasy vyřazen, a poté se mi těžko vracelo do formy. Pevně věřím, že jarní část sezony bude pro mě lepší a dostanu se na hřiště více. Jinak jsem s výkonem týmu v podzimní části spokojen a rád bych, abychom se udrželi v lepší polovině tabulky, porazili týmy, které bychom porazit měli a potrápili ty, kteří jsou v tabulce nad námi.
Co děláš mimo házenou?
Momentálně studuji na Technické univerzitě v Liberci obor zaměřený na sport a zdravý životní styl. Díky tomu jsem pořád v kontaktu se sportem a rozvíjím své sportovní dovednosti. Dále rád chodím do posilovny, abych se udržel v dobré fyzické kondici. V neposlední řadě rád trávím čas s kamarády na různých společenských akcích nebo na procházkách v přírodě.